Leden 2017

Co chybí...

7. ledna 2017 v 1:25 | Ann |  Myšlenky
Je to tak. Člověk pravděpodobně nikdy nemůže mít to, co chce. Vždycky je to to druhé, co potřebuje. To, co mu chybí.
Pokud jste sám, sama, na devadesát procen vám schází partner. Nebo to tak alespoň cítíte.
Pokud máte partnera, milujícího takřka až za hrob, kvůli němuž se bojíte jít na návštěvě vyčůrat, aby neměl žárlivý výstup, chybí vám volnost.
Když vaše těžce pracující polovička večer přijde domů, svalí se na gauč a vy ji ani za zlaté prase nevytáhnete na vernisáž nebo do divadla, trápí vás stereotyp.
A když je váš partner příliš aktivní a neustále připraven podniknout tůru, návštěvu kamarádů, kina, večeři s rodiči, fotbalový zápas, párty, bungee jumping a rozdávání jídla bezdomovcům, a to všechno v rámci přesně stanovené hodiny, kterou si na vás každý druhý den vyčenil, začne vám scházet ten blažený stereotyp. Kouzlo romantiky. Večeře při svíčkách, u které se nebudete spou s dalšími pěti lidmi překřikovat o tom, kdo z vás měl dražší dovolenou, ale budete tam jen vy dva a možná nebudete ani mluvit. Budete jen vnímat přítomný okamžit a vychutnávat si každou vteřinu své vzájemné přítomnosti. A pokud se vám tato myšenka zdá značně bláhová, určitě se shodneme na tom, že by možná stačilo i jednoduché a prosté sledování fimu z postele. Jednoduché bytí. O to tu přece jde, ne? K čemu fotbalový zápas, párty, bunjee jumping... Ano, pokud to oba chcete, ale proč, když si jeden přeje to mít už co nejrychleji za sebou? Neměl by vztah být o souznění dvou duší? O tom, že je pro jednoho daleko cennější ten druhý? Nemluvím o sebezapírání. Mysím tím pochopení.