Duben 2016

Nemocná

17. dubna 2016 v 20:52 | Ann |  Myšlenky
Vztekle zaklapnu notebook a odstrčím se od stolu. Celým tělem mi projede mráz. Znovu a znovu. Během několika vteřin se ocitám venku na vlhkém trávníku. Dýchej. Přehodím kapucu pleteného svetru přes hlavu a vydám se svižným krokem k lesu. Potřebuju se uklidnit. Nadechnout.
Začíná padat tma a v hlavě mi začíná plát oheň. Celý den zakopávám o náznaky, náhody, symboly - říkej si tomu jak chceš. Stále dokola se vracím v čase. Vracím se k tomu, co už není pravda. Žiju ve lži. Hah... Žiju?
Nedokážu vysvětlit, proč se moje mysl vrací k okamžikům, které si už ani nepamatuje. Myslím, že jí jen chybí ten pocit, který u těch okamžiků mělo moje srdce. Nic z toho ale nedává smysl. Teď jsou ty vzpomínky jen na obtíž. Jako by se ve mně nějaká poslední jiskřička naděje pokoušela mumifikovat city, které už neznám.


Nohama dušu mokrou trávou a z úst mi stoupá pára. Všechno se točí. Je mi špatně z toho, že běžím lesem a přitom se nedokážu pohnout. Nedokážu opustit to, co mě opustilo už dávno. Je mi špatně z toho, co se ze mě stalo.
Zastavím se a levou rukou se opřu o mohutný strom. Zrychleně vdechuji studený vzduch, který mě štípe v krku. Pravou rukou si odhrnu vlasy z horkého obličeje a zasunu je za ucho. A pak to uslyším. Křik.