Vstát a jít

26. února 2016 v 21:00 | Ann |  Články
Dlouho jsem se sama sebe ptala, jak to udělat.
Jak to dokázat.
Jak dokázat vstát a jít dál.
A to se s vámi, milé dámy, podělím.
Jak tedy přežít rozchod?
Ano, už předchozí věta napovídá, že sebevraždu tu obhajovat nebudu. Ne teď.

Až moc dlouho jsem se utápěla v nesmyslném žalu, pocitu prázdnoty, osamělosti, sebeobviňování, pláči, nenávisti a bolesti. Prožívala jsem to každý den. Znovu a znovu. Vzdala jsem i jakékoliv pokusy o vyplavání na hladinu. Zapomněla jsem, jaké to je, se moci nadechnout. A měsíce plynuly.
Nenáviděla jsem se za svou vlastní neschopnost se oklepat a jít dál. Přežila jsem přece i horší věci, tak proč mě tolik zasáhlo zrovna tohle? Protože láska. Bla bla bla…

Neexistuje návod (Nebo možná ano, ale já obecně nemívám ve zvyku je dodržovat.) na to, jak tím projít. Každý má v sobě ty hodinky nastavený jinak. Hodinky, co odpočítávají čas, kdy se přes to dostanete. A ty moje hodinky se zasekly. Bez legrace.


Bolí, když vás vaše láska opustí. Pak nastává bolestné loučení, bolestná samota a radostné vykročení vstříc vlastnímu osudu, kde už nefiguruje vaše dosavadní drahá polovička. Klasický průběh. Ale u mě tomu tak úplně nebylo. Hodinky se zasekly těsně před radostnou částí a já jsem se ocitla uprostřed vysilujícího boje o vůli žít. A to pak nastává problém.
Říká se, že čas všechny rány zhojí. Bohužel už se nijak blíže nespecifikuje, jak dlouho ten čas potrvá. A to mě ubíjelo k smrti. Pití, kouření, pláč, nezájem o cokoliv, kromě pití a kouření, po čemž obligátně nastávala plačtivá část dne, a takhle to šlo stále a stále dokola.
Zní to, jako otřesný životní styl, ale po čase si člověk zvykne.
Nicméně ono spásné vysvobození od ničení sama sebe ne a ne přijít. A já moc dobře věděla, že ho potřebuji najít, že se mi cokoliv může vymknout kontrole.
Teď by asi člověk čekal tu krizi - onu radikální změnu, ale žádná se nestala. Nenastalo žádné náhlé uvědomění si vlastní ceny nebo procitnutí do reality. Ne. Samotnou by mě nebavilo číst takové klišé, natož ho prožít. Život je daleko větší sranda.
Ten klíč odstřihnutí se od minulosti, která je tak krásná, že se jí nechcete pustit, i když vás to stojí veškerou energii, a která vám přesto proklouzává mezi prsty, takže se cítíte naprosto bezmocní a postrádáte smysl žití, je prostý. Je to sex.
Paradoxně jsem se dokázala vzpamatovat až tehdy, když se mi to všechno kontrole opravdu vymklo. Stačilo se zase jeden večer věnovat pití a kouření a ono si mě to našlo samo.
(Neberte to, proboha, tak vážně. Jestli si tohle přečte nějaký narkoman a ponaučení se mu vyjeví jako "fetovat co to jde a ono se to vyřeší samo", nechci s tím mít nic společného.)


Pokud chcete, abych to napsala přímo: potřebovala jsem, aby to ze mě někdo pořádně vyšukal.


S chlapama se dá užít skvěá sranda, ale nesmíme je brát moc vážně. Mě to málem stálo nervy.
Nehci říct, že teď už si na svou velkou lásku ani nevzpomenu, ale už ty vzpomínky nedoprovází proudy slz. A stačilo si jen dělat to, co jsem chtěla.
Ann

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. února 2016 v 21:16 | Reagovat

Já mám za sebou zrovna teď rozchod, ale vzhledem k tomu, že to bylo z mé iniciativy a především kvůli tomu, že jsme si po čtyřech letech přestali rozumět, nesu to celkem dobře. Jednomu se stýská, jsou to roky a za ně si člověk zvykne na společnost, takže si teď připadám sama, často kontroluju mobil nebo facebook, ale věřím, že se to brzy srovná, protože vím, že náš vztah už neměl budoucnost.

2 Ann Ann | E-mail | Web | 26. února 2016 v 21:44 | Reagovat

[1]: To je na dobré cestě :)
Teď už jen najít nějaké to rozptýlení a s kontrolováním mobilu bude konec. Mě to dost osvobodilo.

3 SeSlzamiVOčích SeSlzamiVOčích | 28. února 2016 v 21:54 | Reagovat

Prožívám něco podobného, akorát s tím rozdílem, že s danou osobou jsem nikdy nechodila, proste jen náznaky. Pokaždé jsem plně rozhodnuta, že to nikam nevede, že už na to myslet nebudu, ale nejde nemyslet na minulost. Nedovedu si predstavit, ze bych nekdy mela potkat jeste nekoho jiného a zažít to samé, protoze ho mam stále pred očima. Láska je sviňe

4 Ann Ann | E-mail | Web | 29. února 2016 v 20:20 | Reagovat

[3]: Dřív, než to všechno vůbec začalo (včetně té pěkné části), jsem na tom byla stejně. Věř tomu, že se ti jen vesmír snaží ušetřit trápení. Jak já jsem vzpomínala na tu krásnou bolest před tím, než jsme spolu vůbec něco měli...
Na druhou stranu toho nelituji. Ničeho, co se našeho vztahu týká. Nejspíš to za tu předchozí bolest stálo. A ta následná se dá pochopit. Láska je prostě svině.

5 K. K. | E-mail | Web | 24. března 2016 v 15:26 | Reagovat

Jo, šla jsem na to dost podobným způsobem - alkohol, diskotéky, náhodné známosti, kamarádi... Bála jsem se, že se z toho nikdy nevymotám, nakonec to přišlo rychleji než jsem čekala.

Teď jsem ve stádiu, kdy mě bejvalej pořád nahání a chce se vidět a mně je to už úplně jedno. :) Dokonce jsem o tom psala nedávno i článek u sebe.

6 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 24. března 2016 v 16:19 | Reagovat

Po emocionální stránce si spíš sednu s ženskýma, takže do vztahu jenom ženskou. :) To oželím i to, co maj chlapiska mezi nohama.

7 in-theclouds in-theclouds | Web | 24. března 2016 v 17:00 | Reagovat

Tiež som sa rozišla a mala som to takto nejak podobne, že som sa s niekým vyspala. Akurát že bez toho pitia a fajčenia. Bolo to už dávno, teraz mám krásny vzťah :)

8 Lucka Lucka | E-mail | Web | 24. března 2016 v 18:06 | Reagovat

Ono taky vždy záleží i na tom, jaký je rozchod. Já se nedávno rozešla s klukem po čtyř a půl letech a musím říct, že i když se mi po něm stýská (po takové době si na člověka zkrátka zvyknete), láska vyprchala, takže to není bolestivé, ale jen nezvyklé. Pokud je to čerstvá láska, tak její ztráta určitě bolí a pomoc, ať už je jakákoli, se vždy hodí. :-)

9 Katie Katie | Web | 24. března 2016 v 18:31 | Reagovat

To jsem ráda, že nejsem jediná, kdo to takhle dělal...

10 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. března 2016 v 18:44 | Reagovat

Ono se dá vymrdat prakticky ze všeho, třeba i ze chřipky...

11 Klára Klára | Web | 24. března 2016 v 19:21 | Reagovat

Bláznivá,  prastena šestnáctka, která ještě nedávno byla pod zákonem, tu bude psát něco o mrdani? :D V 16 musí být rozchod fakt životní ranou. 😂

12 Illumináti Illumináti | Web | 24. března 2016 v 19:29 | Reagovat

wow
               such žal
                            very láska
            so radost
                         much potřeba

13 Amazonka Amazonka | Web | 24. března 2016 v 21:44 | Reagovat

[11]: No jo a ve dvaceti už to bylo vlastně dávno. Bože, jestli by tady chtělo něco vyšukat, tak jsou to takovýhle argumenty.

14 ČAPILO ČAPILO | Web | 24. března 2016 v 23:14 | Reagovat

Já to mám jednoduché :D. Nikdy jsem nezažil ani rozchod, ani sex. A do budoucna to tak asi i zůstane.

15 Klára Klára | Web | 24. března 2016 v 23:38 | Reagovat

[13]: v tomhle období života jsou ty čtyři roky v chování velký rozdíl.  ;)

16 Klára Klára | Web | 24. března 2016 v 23:45 | Reagovat

Jako nic ve zlém a nic proti autorce. Určitě je to fajn slečna. Rozchod bolí vždy,  ale šestnáctiletá holka by měla mít asi trošku jiné starosti než aby ji někdo vymrdaval. :)

17 Ann Ann | 28. března 2016 v 20:16 | Reagovat

[16]: Milá Kláro, trochu mne trápí, že nemáš SVÉ VLASTNÍ starosti, než řešit sexuální život (a mentální rozpoložení) bláznivé praštěné šestnáctky. Ale nebudu se tím raději nadále trápit. Vždyť jsem ještě před chvílí byla pod zákonem. Nepřísluší mi mít starosti. A už vůbec ne jejich řešení, ať se jedná o kterýkoliv způsob. V podstatě ani nejsem člověk :)

18 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 21. října 2016 v 12:57 | Reagovat

[11]: Ať si každý dělá, co uzná za vhodné, ne? Myslím, že tyhle argumenty typu "ve svých xy letech bys..." jsou dost mimo :)

Článek mimochodem super, v minulosti už jsem ho četla :) Líbí se mi, jak píšeš!

19 Ann Ann | E-mail | Web | 22. října 2016 v 12:32 | Reagovat

[18]: Díky za podporu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama