Únor 2016

Vstát a jít

26. února 2016 v 21:00 | Ann |  Články
Dlouho jsem se sama sebe ptala, jak to udělat.
Jak to dokázat.
Jak dokázat vstát a jít dál.
A to se s vámi, milé dámy, podělím.
Jak tedy přežít rozchod?
Ano, už předchozí věta napovídá, že sebevraždu tu obhajovat nebudu. Ne teď.

Až moc dlouho jsem se utápěla v nesmyslném žalu, pocitu prázdnoty, osamělosti, sebeobviňování, pláči, nenávisti a bolesti. Prožívala jsem to každý den. Znovu a znovu. Vzdala jsem i jakékoliv pokusy o vyplavání na hladinu. Zapomněla jsem, jaké to je, se moci nadechnout. A měsíce plynuly.
Nenáviděla jsem se za svou vlastní neschopnost se oklepat a jít dál. Přežila jsem přece i horší věci, tak proč mě tolik zasáhlo zrovna tohle? Protože láska. Bla bla bla…

Neexistuje návod (Nebo možná ano, ale já obecně nemívám ve zvyku je dodržovat.) na to, jak tím projít. Každý má v sobě ty hodinky nastavený jinak. Hodinky, co odpočítávají čas, kdy se přes to dostanete. A ty moje hodinky se zasekly. Bez legrace.

Dvě tváře

14. února 2016 v 17:35 | Ann |  Myšlenky
Domov je místem, kde jsem sama sebou. Nebo ne?
Poslední dobou zjišťuji, že mám dvě tváře. Dalo by se to nazvat, jako tvář veřejná či společenská a tvář osobní, tajná, skrytá.
Tu první každý vidí. Tak mě každý zná. Jako veselou, usměvavou a vtipnou kamarádku. Možná mě tajně obdivují, jak to dělám. Jenomže oni nevědí, že jakmile na mě nikdo nemluví, pláču.


Žít

7. února 2016 v 22:00 | Ann |  Myšlenky
Bývávaly časy, kdy mě to bavilo. Žít.
I teď se to občas stane, ale jsou to jen okamžiky.
Třeba mě to zase někdy bavit bude.
Ale musí mě někdo nebo něco přimět.
Žít.

To, co teď dělám, bych nazvala "plavání s proudem".
Funguje to.
Ono to funguje. Prostě se nechat táhnout proudem a nepřemýšlet nad svým životem.
Protože přemýšlením o tom, jak moc v prdeli všechno je, se nic nevyřeší.
Jenomže co když vás proud strhne dál do moře a vy se začnete topit?
Nejdříve se jevilo jako fajn nápad se nechat vláčet na konci.
Nestálo to žádnou energii.
Ale teď vám dochází vzduch a pálí vás oči.
Nemůžu si vzpomenout, kde jsem se tu vzala.
Co tu dělám? Kdy tohle začalo?
Proč?
Nejsem dost silná, abych plavala proti proudu.
Dřív tomu tak bylo.
Nadechnu se.
Klesám ke dnu.