Zakázané myšlenky II

28. prosince 2015 v 23:10 | Ann |  Myšlenky
Tiše promazávám poslední připomínky jeho existence ze svého mobilu. Nelítostně odstraňuji zbytky vzpomínek, které jsem až dosud udržovala v galerii, jako slaboulinký plamínek naděje ve vánici opovržení, vzteku, lítosti, pláče, bolesti a strachu. Strachu ze samoty a ještě silnějšího strachu ze ztráty. Zbavuji se minulosti a co víc, zbavuji se i potenciální budoucnosti. Zahazuji plány na společnou budoucnost, na zájezd do Amsterdamu, který měl být překvapením, mažu připomínky samoty, která následovala po té mučivé ztrátě. Už nemám energii ani na jedinou slzičku. Těch už bylo dost. Odtrhávám minulost a tyčím si nový existenční bod. Bod vzniku něčeho nového a nadějného. Něčeho, co odpoutá mou pozornost a já tak budu mít prostor zapomenout. Protože na všechno se jednou zapomene. Nejprve jenom na chvilku a časem napořád. A to je tím bodem. Slibné zapomnění.
Nepřestávám mít před očima každou vteřinu každého dne jeho tvář. Nepřestávám cítit jeho doteky a slyšet jeho hlas.
Je směšné, že se musím rozloučit s člověkem, který nikam neodchází. Zůstává tady. Jen ne se mnou. Ztráta, co nemá smysl. Zbytečná ztráta.
Musím zapomenout. A třeba se mu jednou dokážu podívat do tváře a začít znovu. Začít bez toho, aniž by se všechen ten vztek, lítost, pláč, bolest a výčitky nekontrolovatelně vyplavili a rozpoutali tak na novo to zbytečné peklo uvnitř mojí hlavy. Jednou.
Ann
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama