Muž

26. června 2015 v 15:55 | Ann |  Články
Znáte ten pocit, když vás na zastávce osloví muž, velice pohledný muž, čehož si však všimnete až na druhém místě, protože vaši pozornost jako první upoutají francouzské hole, které pevně svírá v obou rukách a které drží jeho tělo, protože nohy má zkroucené a slabé. Muž, který se vás pouze zeptá na autobus, ale ve vaší hlavě rozpoutá smršť lítosti, soucitu, smutku, ale ze všeho nejvíce touhy pomoci a následné zklamání z toho, že mu nijak pomoci nemůžete. Myslíte na provinění z života, jaký vedete. Provinění z toho, že si dostatečně nevážíte šancí, které Vám osud nabízí.

Život je nefér. Koukáte se na toho chudáka a snažíte si ho představit v těle normálního člověka. Co kdyby byl normální muž s normálníma nohama, normálním životem a normální prací. Mohl by být právníkem, hlas má velice příjemný. Představuji si ho ve skvěle padnoucím obleku a s kufříkem, jak vzpřímeně vchází do soudní síně. Mohl by mít normální práci, normální plat, normální auto, normální přítelkyni, možná normální rodinu. Co když mohl být normální, ale promarnil všechny šance?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hannah Hannah | 31. října 2015 v 22:36 | Reagovat

A co když je úplně normální a všechno tohle má, jen žije s hendikepem a je součástí společnosti jako my ostatní. Každý něco má, jen třeba méně viditelné... Neděláme z takových lidí ještě větší chudáky? Neškatulkujeme je moc?

2 Ann Ann | 3. listopadu 2015 v 19:57 | Reagovat

[1]: Ano, každý máme něco. Ale při pohledu na to, jak těžký mají život, se stydím za svoje problémy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama